Jdi na obsah Jdi na menu
 


Translate this website:

 


Kočkopes Kvído

 

Rok vydání: 2011

Nakladatelství: Euromediagroup

Miloš Kratochvíl

Ilustrace: Markéta Vydrová

obalka-web.jpg


 

 ilustrace05.1.jpgTýně nechtějí rodiče dovolit psa, kočku ani papouška. Týna si je tedy aspoň nakreslí. S žádným obrázkem však není spokojená. Výkresy zmuchlá do jedné koule a vyhodí do koše. V koši to zašustí a z koule se vyklube Kvído. Napůl kočka, napůl pes, strakatý jako papoušek! A už to jede! – Jak přijme svět někoho, kdo vypadá poněkud nezvykle, kdo je prostě trochu jiný?

 

Ukázka:

 

Úžas v psím salonu

 

            „Chci, aby náš pes vypadal jako obyčejný pes!“ spustil tatínek Humplík na psího kadeřníka v salonu Malinový pudl ještě dřív, než vylovil Kvída z tašky.

            „Ale pane, to jste na špatné adrese,“ nafoukl se psí kadeřník dotčeně. „U nás totiž pracujeme přesně opačně - z obyčejných psů děláme psy neobyčejné!“ Ukázal pyšně hřebenem na stěny plné fotografií.

            Psi na nich měli stříbrné paruky, k uším připletené copánky, načesané kohouty, ofinky a pěšinky rovné i do obloučků. Některým psům se pěšinky rozbíhaly jako rozcestí a křižovaly se jako křižovatky. Jeden pes měl chlupy na hřbetě vystříhané a rozčesané do tolika pěšinek, že vypadal jako linkovaný sešit. Jiné načesané psy by si někdo mohl snadno splést s divnými druhy ježků a dikobrazů. Byli tam k vidění i psi, co vypadali jako medúza, nafukovací ryba fugu, chlupatý krokodýl nebo chumáč suchého bodláčí.

            Tatínek, maminka i Týna se nestačili divit. Ale nejvykulenější byl psí kadeřník, když uviděl Kvída.

            „Ovšem tohle je naprosto suprózní! Roberte, pocem!“ hýkal nadšeně a volal kolegu, ať se jde na Kvída podívat.

            Robert byl z Kvída taky úplně mimo. Vířil kolem něj jako vrtulník. Okukoval ho ze všech stran a vzdychal. Jmenoval jednu známou herečku a říkal, že kdyby jí takhle nabarvili psa, zblázní se z toho ta herečka štěstím.

 

 

GALERIE ILUSTRACÍ

 

 

            „Můžu si ho vyfotit?“ zeptal se.

            „Jistě,“ souhlasila nadšeně Týna.

            „Ne!“ vykřikl tatínek.

            Strčil Kvída do tašky tak rychle, že by rychleji nezmizel ani králík pod rukama kouzelníka. A skoro stejně bleskurychle se ocitly i Týna s maminkou v autě.

            „Kam nás vezeš teď?“ zajímala se maminka, když si všimla, že tatínek neotočil auto zpátky domů, ale míří na opačný konec města. „Do salonu pro kočky? Nebo pro papoušky?“

            „Ne. K doktorovi.“

            „Tati, ale Kvído neříkal, že ho něco bolí,“ ozvala se Týna.

            „Nevypadá dobře,“ řekl tatínek. „A když někdo nevypadá dobře, potřebuje doktora! Divím se, že mě to nenapadalo hned.“

            Zvěrolékař doktor Zvonek měl na dveřích napsáno:

            DOPOLEDNE: KOČKY

            ODPOLEDNE: PSI

            „Takže my musíme přijít do ordinace s Kvídem přesně v poledne,“ usoudil tatínek.

            „Proč?“ nechápala to Týna.

            „Protože Kvído vypadá napůl jako kočka a napůl jako pes,“ poučil ji otec.

 

ilustrace08.1.jpg